Vývoj pražského metra

Metro v Praze měří zhruba 65 kilometrů a každý rok ho využije téměř 600 milionů cestujících, což znamená, že každý den všechny linky obslouží průměrně přes 1,6 milionu lidí. Nejvytíženějšími stanicemi jsou I. P. Pavlova a Dejvická, naopak k nejméně využívaným stanicím patří Kolbenova a Radlická: u ní na konci 80. let mělo vzniknout sídliště, ale po pádu socialismu ze stavby nakonec sešlo. Nejhlubší stanice je Náměstí Míru, kde jsou koleje 53 m pod zemí; zde je také nejdelší, 87 metrů dlouhý eskalátor. Nejkratší mezistaniční úsek metra měří pouhých 425 m a je mezi stanicemi Hlavní nádraží a Muzeum, naopak nejdelší mezistaniční úsek metra (2 748 m) je mezi Nádražím Holešovice a stanicí Kobylisy. Všechny linky mají tunely, vedené pod Vltavou. Tunel na trase A mezi stanicemi Malostranská a Staroměstská měří 180 m, koleje jsou uloženy v maximální hloubce 20 m. Tunel na trase B leží v úseku mezi stanicemi Anděl a Karlovo náměstí poblíž Palackého mostu, měří 225 m, maximální hloubka kolejí je 22 m. Trasa C má tunely dva; ten starší leží v blízkosti Hlávkova mostu mezi stanicemi Florenc a Vltavská, jeho délka je 410 m a koleje jsou uloženy v maximální hloubce 12,8 m. Mladší tunel na trase C překonává Vltavu v Troji a při jeho výstavbě byla použita unikátní technologie: stavba byla vybetonována v suchém doku a poté uložena do předem vyhloubené rýhy ve dně řeky. Rajská zahrada na sídlišti Černý Most se stala první stanicí, kde jsou nástupiště ve dvou úrovních: vlaky z centra přijíždějí do prvního nadzemního podlaží, vlaky směřující do města na druhé podlaží. Stanice Rajská zahrada získala titul Stavba roku 1999. [2]