Vývoj pražského metra

První nápad s vybudováním podzemní dráhy v Praze pochází už z roku 1898; první linka měla vést z Karlína přes centrum města do Podolí, druhá linka pak z Malé Strany na Vinohrady. Projekt vznikl v roce 1926 a jeho tři plánované trasy dokonce z větší části odpovídaly dnešním linkám. Nakonec se metro začalo stavět 6. ledna 1966 a Praha se podzemní dráhy dočkala jako čtyřicátá čtvrtá světová metropole. [2]

            V roce 1974 byly u každého vstupu do metra na devíti stanicích trasy C z Kačerova na Sokolovskou turnikety na mince, jízdné stálo jednu korunu, zaměstnanci metra měli hnědé uniformy a podzemím jezdily robustní soupravy Ečs, vyrobené speciálně pro pražské metro v Mytiščinském strojírenském závodě poblíž Moskvy. Z Kačerova na Sokolovskou (název Florenc stanice dostala až v roce 1990) jezdily soupravy se třemi vozy, už o rok později ale přibyl čtvrtý vůz a v roce 1979 pátý. V roce 1984 poprvé vlaky projely pod Vltavou do Holešovic. Céčko se od svého vzniku několikrát protahovalo dál do okrajových částí města až do 8. května 2008 na dnešní konečnou v Letňanech. [2]

12. srpna 1978 byl zprovozněn první úsek linky A a prodlužovalo se do 6. dubna 2015, kdy začalo metro jezdit do Nemocnice Motol. [2]

Nejmladší z linek metra, trasa B z Florence na Smíchovské nádraží, byla uvedena do provozu v listopadu 1985 a prodlužovalo se až do listopadu 1998 přibyl ještě úsek z Českomoravské na Černý Most. Dodatečně se otvíraly tehdy ještě nedokončené stanice Hloubětín a Kolbenova. [2]

Plánovaná trasa D má být v Praze první a zatím jediná trasa řízená počítačem a bez strojvedoucích. Zahrnuje deset stanic: začíná u stanice Náměstí Míru na trase A, kříží trasu C ve stanici Pankrác a pokračuje až na jižní okraj města do Písnice. S uvedením do provozu se počítá v letech 2028–2029. [2]

Pražské metro není jen páteří městské hromadné dopravy, ale také obří (a dobře utajenou) galerií. Ve stanicích a jejich vestibulech objevíte řadu uměleckých i symbolických detailů. Příklad? Třeba na trase A mezi Dejvickou a náměstím Míru jsou interiéry jednotlivých stanic obložené hliníkovými výlisky ve tvaru konvexních a konkávních čoček a barvy obkladů se v každé stanici liší podle symboliky spojené s daným místem. Například zlatá barva ve stanici Hradčanská symbolizuje nedaleký Pražský hrad, sídlo českých králů, zelená na Malostranské připomíná palácové zahrady, které se nacházejí v jejím okolí, hnědá ve stanici Muzeum zase zdi městského opevnění, které na tomto místě kdysi stávaly. Uvnitř stanice Malostranská i v blízké zahradě jsou rozmístěny kopie barokních soch od Bernarda Brauna a Antonína Brauna, přímo ve vestibulu stanice Můstek je zakomponovaný vzácný archeologický nález, a sice skutečný můstek, který býval součástí původního opevnění Starého Města a dal tomuto místu jméno, a stanice Invalidovna se zase pyšní pestrobarevnou vitráží Sport. Ta odkazuje na neuskutečněný plán uspořádat v roce 1980 v blízkosti Invalidovny letní olympijské hry. [2]